Pět atributů optimálního stravování

08.09.2013 09:49

Autor:  Miroslav Omasta

V dnešní době je celá řada názorů na problematiku zdraví, lékaři a dietology počínaje a medii konče. Obecně je známo, že zdraví člověka ovlivňují životní prostředí, jeho životní styl a jeho životospráva. Vliv životního prostředí na člověka zpravidla již většina lidí nepopírá, avšak většinou konstatuje, že jako jedinci ho mohou jen velmi málo ovlivnit. Obdobné je to s životním stylem. Velká část lidí uznává, že jejich současný životní styl jim nevyhovuje, ale ve snaze jej změnit naráží na bariéry, jež jejich snahu výrazně ovlivňují. Jedná se zpravidla o takové činnosti, jako jsou podnikání, nebo zaměstnání. Své zdraví si však člověk může ovlivnit sám, a to svou životosprávou.

V předchozím článku jsem psal o významu metabolické typologie, jak z hlediska teorie, tak z hlediska praxe. V tomto článku se budu zaobírat životosprávou a jejím významem pro člověka. Jsem si vědom toho, že k této problematice bylo již publikováno mnoho teorií, studií, názorů apod. Většinou se dozvíte, že je třeba konzumovat zdravé potraviny vyrobené ze zdravých zdrojů. Jedni říkají, jezte více sacharidů, jiní zase zdůrazňují, že ne všechny tuky jsou špatné apod. Většina zdůvodnění o vhodnosti potravin končí tím, že zdůrazňují ve svém složení malý obsah tuku nebo proteinů a proto jsou „zdravé“ (viz některé televizní reklamy). Individualita člověka se v potaz zpravidla vůbec nebere. Na základě tohoto přístupu by se dalo zjednodušeně říci, že „zdravé“ potraviny jsou vhodné pro všechny lidi. Myslím, že toto hodnocení je vhodné pro potravinové řetězce (proto jej používají), ale nevhodné pro člověka. Dělení potravin na „zdravé“ a „nezdravé“ je dle mého názoru zavádějící. Pokud jsou potraviny vyráběny z kvalitních produktů, pak je otázkou, zdali jsou pro všechny lidi stejně vhodné. Někomu totiž mohou některé druhy potravin prospívat, někomu nemusí vadit a jinému mohou přímo škodit.

Z výše uvedeného vyplývá otázka: jaká životospráva je obecně přijatelná pro každého člověka? Po prostudování řady knih, studií, článků lékařů a dietologů (např. knih Metabolické typy od lékařů W. Wolcotta a T. Faheyové; Jak přelstít ženské tukové buňky od dietoložky D. Waterhousové; Voda pro zdraví, léčbu, život od lékaře F. Batmanghelidja apod.) jsem stanovil pět atributů optimálního stravování, o kterých se domnívám, že jsou obecně přijatelné pro každého člověka. Jedná se o následující atributy:

  1. CO jíst podle svého metabolického typu
  2. KDY jíst
  3. JAK jíst
  4. KOLIK toho sníst
  5. CO pít a KOLIK toho pít

Zajisté se řada z Vás, kteří čtete tento článek, bude ptát, proč zrovna tyto atributy. Proto budu jednotlivé atributy blíže charakterizovat.

Ad1) Co jíst podle svého metabolického typu.

Metabolická typologie přinesla převratný způsob stravování, a to podle metabolických typů (jejich způsob stanovení jsem objasnil v minulém článku „Metabolická typologie – teorie a praxe“). Z tohoto členění vyplývají pro životosprávu každého člověka následující skutečnosti:

  • Každé jídlo musí obsahovat všechny makroživiny, tzn. sacharidy, proteiny a tuky. Nedostatek tuků případně proteinů ve stravě, jehož příčinou bývá zpravidla jednostranná redukční dieta, může vést ke snížení imunity, nedostatku energie a v důsledku toho ke snížení výkonnosti organismu člověka.
  • Poměr makroživin v jídle je dán metabolickým typem člověka.
    Sacharidový typ má pomalé „spalování“ (jedná se o jednu ze základních homeostáz organismu člověka) a proto potřebuje více sacharidů a méně proteinů a tuků.
    Proteinový typ, který má rychlé „spalování“ a proto potřebuje více proteinů a méně sacharidů a tuků.
    Smíšený typ nemá ani rychlé ani pomalé spalování a proto potřebuje o něco méně sacharidů než sacharidový typ a o něco méně proteinů než proteinový typ.
  • Kromě makroživin by měla strava každého člověka obsahovat i mikroživiny (vitamíny, minerály, stopové prvky a enzymy). K zajištění správné funkce potřebuje lidské tělo denně cca 60 minerálů, 16 vitamínů, 12 aminokyselin a 3 mastné kyseliny (viz přednáška Dr. Joe Wallacha, MVDr. - ,,Mrtví lékaři nelžou").
    Pokud se některé mikroživiny tělu nedostávají, nebo jich má tělo přebytek, tak se zpravidla vždy dostaví zdravotní potíže (např.: snížením imunity dochází k různým onemocněním; nedostatek některých stopových prvků má rovněž pro člověka negativní důsledky – např. nedostatek mědi způsobuje ztrátu elasticity kůže – příčina vzniku vrásek, tepen - vznik křečových žil) a řadu jiných problémů, které však u každého člověka mohou probíhat jinak. Proto je důležitá rovnováha jednotlivých mikroživin v každodenní stravě.
    Vzhledem k tomu, že zemědělská půda obsahuje stále méně mikroživin a průmyslové zpracování jejich obsah ještě snižuje je otázkou, jak je doplňovat, tak aby jich měl každý člověk dostatek. Existují dva zásadní přístupy k doplňování mikroživin:
    První je založen na produkci biopotravin a jejich konzumaci lidmi
    (úskalím tohoto přístupu je skutečnost, že i v biopotravinách je obsah mikroživin nízký, takže aby jich měl člověk dostatek, musel by jich sníst velké množství, což není příliš reálné).
    Druhý přístup řeší nedostatek mikroživin v potravinách jejich doplňováním prostřednictvím potravinových doplňků. Tento přístup se mě jeví jako vhodnější, neboť nezatěžuje trávicí trakt značným množstvím potravy a zejména je účinnější pokud jsou potravinové doplňky vyrobené z přírodních látek a mikronizované nebo zpracované jako koloidní roztok.

Ad 2) Kdy jíst.

Obecně se dá říci, že každý člověk by měl jíst 3x až 5x denně. Závisí to však zpravidla na:

  • metabolickém typu daného jedince (např. tělo člověka s pomalým spalování při optimální skladbě makroživin cítí potřebu jíst po cca 4-5 hodinách; zatím co tělo člověka s rychlým spalováním již po 3-4 hodinách)
  • pracovních podmínkách a pracovním prostředí každého člověka (v závislosti na nich pak lidé zpravidla řeší příjem potravy a ne podle svého metabolického typu)

Ad 3) Jak jíst.

Tento atribut je zpravidla limitován životním stylem každého člověka a jeho pracovními podmínkami. Řada lidí konzumuje stravu velmi rychle a zpravidla to zdůvodňuje nedostatkem času.
Obecně je možné říci, že lidské tělo potřebuje ke konzumaci stravy určitý čas (cca 20 min.), a to ke zpracování informace o své sytosti a jejímu vyslání do mozku. Pokud člověk jí kratší dobu cca 10 min. a méně, pak jeho mozek signál o sytosti zpravidla nedostane a v důsledku toho, pak člověk sní více, než jeho tělo potřebuje, neboť má stále hlad. To je příčina přejídání. Když se tento způsob stravování stane součástí životního stylu člověka a není kompenzován odpovídajícím výdejem energie, pak se jeho hmotnost zvyšuje a stává se postupně více a více otylým. Nadváha a zejména otylost zvyšuje zdravotní potíže člověka.

Ad 4) Kolik toho sníst.

Laicky řečeno – člověk by měl konzumovat takové množství každého jídla, jež by odpovídalo velikosti jeho pěsti. Toto jednoduché přirovnání stanovila americká dietoložka Debra Waterhouseová po dvacetiletém výzkumu.
Odborně řečeno - denní energetický příjem člověka by neměl převýšit jeho bazální metabolismus (množství energie potřebné k zabezpečení životních funkcí člověka) o 10% – 20%, pokud nesportuje. Jinými slovy řečeno, když je energetický příjem člověka vyšší než jeho výdej (tzn. jeho bazální metabolismus + jeho aktivní pohybová činnost), pak se tato nevyužitá energie „ukládá ve formě tuku“ do tukových buněk.

Ad 5) Co pít a kolik toho pít.

Pro člověka je nejvhodnější pít vodu z vodovodu a z hlediska množství 2 – 3 litry za den, což záleží na podmínkách, v nichž člověk žije a na jeho metabolismu.

Proč je pro hydrataci lidského těla ideální voda z vodovodu?
Kvalifikovanou odpověď na tuto otázku dává Dr. Fereydoon Batmanghelidj ve své knize „Voda pro zdraví, léčbu, život“, který je i autorem výroku „Jste, co pijete“ (jedná se o amerického lékaře íránského původu a spolupracovníka Sira Alexandra Fleminga – objevitele penicilinu). Žádný nápoj kromě vody nemůže optimálně hydratovat lidské tělo, neboť látky v nich obsažené negativně ovlivňují nebo dokonce blokují proces reverzní osmózy (filtrace a vstřikování vody do buněk). Například cukr v limonádách, kofein v kávě reverzní osmózu negativně ovlivňují a alkohol filtrační systém reverzní osmózy dokonce zastavuje.

Podle Dr. Batmanghelidje potřebuje lidské tělo v průměru 4 litry tekutin denně. Zpravidla 2 litry čerpá z metabolismu jídla a další cca 2 litry je třeba lidskému tělu dodat, a to průběžně. To znamená, že lidé by měli pít průběžně po celý den a nečekat až se jim dostaví pocit žízně. Tento pocit již signalizuje, že tělo je dehydratované. Správný pitný režim se pak pozná podle barvy moči. Pokud je bezbarvá, je tělo hydratované. Když je moč oranžová, je tělo dehydratované. Při dehydrataci přechází tělo na program řízení sucha, který reguluje vyvážení vody v těle a potlačuje imunitní systém, což je příčinou různých zdravotních potíží, například astma.

Závěr:

Pokud se stanou výše uvedené atributy optimálního stravování součástí životního stylu člověka, pak zpravidla u něj dochází ke zvýšení imunity a následně ke snížení jeho zdravotních potíží.